Kulatý stůl s veřejnou správou 28. 8. 2018, Evropský dům:
SYSTÉMOVÁ ŘEŠENÍ PŘÍPRAVY NA ODCHOD MLADÝCH LIDÍ Z ÚSTAVNÍ PÉČE
Kulatého stolu se zúčastnili:
- Mgr. Jiří Šesták, PhD., místopředseda senátu
- Mgr. Hana Jamrichová – Odbor ochrany dětí MPSV
- Mgr. Václav Pícl, náměstek MŠMT
- Mgr. Patrik Matoušů, ředitel VÚ Klíčov
- Mgr. Jan Smolka, ředitel DDŠ Praha 2
- MUDr. Martina Novotná – ředitelka odboru zdravotních služeb MZd
- Mgr. Ondřej Výborný, ředitel Dětského domova Holice + 4 klienti (děti)
- Petra Hamerská, Simon Slanina, Mimo domov – NNO
- Linda Hurdová Nadání a dovednosti – NNO
- Michal Ďorď, Vteřina poté – NNO
Za ANNO ČR: Ing. Martina Berdychová, Marie Froulíková, Mgr. Jan Vocel
Podněty z diskuse:
Potřebné zjednodušení a sjednocení legislativy, zavedení následné péče pro odcházející klienty, chybí komplexní systém podpory, odpovídající dávky a sociální bydlení. Je potřebné doprovázení a podpora v rámci začleňovaní na trhu práce. Vedle hmotné podpory je klíčová podpora psychoterapeutická a psychosociální, možnosti využití metod terapeutické komunity v ústavních zařízeních. Klíčovým problémem dětí z ústavních zařízení je, že neznají běžný život. To nenahradí jednorázové kurzy před odchodem, ale vhodné nastavení programu od začátku pobytu. V tomto fungují dobře neziskovky (včetně následné péče), je však řada velmi dobrých příkladů z praxe dětských domovů, kde působí aktivní ředitelé s inovativními přístupy. Spoléhat na osobní přístup jednotlivců je málo, moderní péče vyžaduje zavést do celkového systému komplexní bio-psycho-sociální a behaviorální růst klientů. Důležitá je prevence a práce s celými rodinami.
Závěry:
Současný stav ústavní péče je zastaralý. Nereflektuje individualitu a potřeby dítěte/mladého člověka. Odchod klienta do běžného života je třeba řešit formou postupného vyvazování z bydlení a vztahů, nikoliv ukončit vše naráz, „ze dne na den“. Právě v tomto momentě je klient maximálně ohrožen.
Cílem kulatého stolu bylo shromáždit pohledy jednotlivých poskytovatelů a veřejné správy na tento problém, u kterého došlo k celkovému konsensu. Oživením byla i účast 4 dětí z DD Holice, které celou diskusi poslouchaly a poté se samy vyjádřily.
Ambicí této akce nebylo problém vyřešit, ale navrhnout postupné kroky ke zlepšení současného stavu. Aktéři se dohodli, že by se mělo začít „odzdola“, tedy od zmapování příkladů dobré praxe. Ta funguje i ve stávající legislativě. Nelze řešit vše najednou a tříštit tak energii. Klíčovým aspektem je zájem dítěte, kde je nutno vyjít z Úmluvy o právech dítěte, kterou ČR ratifikovala. Příprava na přechod do běžného života by měla být průběžná a obsahovat v materiální oblasti bydlení, další vzdělání, práci a startovní finanční podporu. V oblasti psychosociální je nezbytné kompenzovat již během pobytu v zařízení traumata, která si děti s sebou z předchozího vývoje přinášejí, stejně jako ošetřit potřebu bezpečí při odchodu z ústavu, což znamená zavedení institutu průvodce, pomalé rozvolňování citových vztahů k osobám v zařízení, které klient opouští, a pomoc při navazování vztahů nových.
